„Vidím, že to začíná opět znovu od člověka k člověku. Někdo nadchne skupinu, skupina další lidi a tak dál. Musíme rozvíjet a předávat to nejlepší, co je v nás, a doufat, že optimismus převáží nad sklíčeností,“ říká v rozhovoru Dana Němcová, psycholožka, disidentka, spoluzakladatelka Výboru pro nespravedlivě stíhané, Poradny pro uprchlíky a předsedkyně správní rady Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové.

E15: Angažujete se od devadesátých let v oblasti uprchlíků. Vy sama jste neemigrovala, a dokonce, pokud vím, jste odmítla odejít v osmdesátém druhém se svým manželem do emigrace. Proč tedy tak velký zájem o imigranty?

Já jsem sice nebyla a ani nechtěla být emigrant, ale mám velmi přesnou představu, co znamená být vyhnán ze své země válkou či politickým pronásledováním. V roce 1992 jsem se pustila do této problematiky čistě proto, že to bylo potřeba. Vždycky jsem se chopila aktuálního problému, který bylo nutné rychle řešit. A když k nám začali proudit uprchlíci z bývalé Jugoslávie, bylo potřeba jednat. Tehdy k nám přijela pracovnice UNHCR Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. S její pomocí jsme založili Poradnu pro uprchlíky nejdříve při Československém helsinském výboru a později již jako samostatný právní subjekt.

Celý rozhovor s Danou Němcovou v speciálu E15