Za dva roky uběhne dvacet let od smrti Olgy Havlové. Střihový film Miroslava Janka a Toničky Jankové ji připomíná věcně, bez patosu a s citem, který není vemlouvavý. Přitom ji osobně nepoznali. Ale lze předpokládat, že by si s ní rozuměli.

Film o Olze je i není pandánem či doplňkem k filmu Občan Havel, jehož dokončení, de facto realizaci převzal Miroslav Janek v roce 2007 po tragicky zemřelém Pavlu Kouteckém.

Václav Havel je i zde samozřejmou součástí filmu, protože byl samozřejmou součástí života hlavní postavy, se všemi peripetiemi jejich vztahu, of course. Film tedy přirozeně doplňuje havlovskou filmografii, která už je dost rozsáhlá, a to ještě není řečeno poslední slovo. Je přirozené, že téměř vše, čeho se film o (dospělé) Olze dotýká, nějakým způsobem souvisí s Havlem, ale to neznamená, že tam Olga nepůsobí jako suverén, jako originální postava, která ho v něčem i přesahuje. Především v tom, že si zůstane žít po svém, když Havel mohl mít pocit, že on svůj život už sám za sebe zas tak nežije.

...

Článek vyšel v Lidových novinách

Autor: Jiří Peňás

Foto: Bohdan Holomíček