Odešel Ivan Miloš Havel, bylo mu 82 let

Ivan Miloš Havel byl uznávaným vědcem v oborech počítačových věd, umělé inteligence, kognitivních věd a s nimi spojených filozofických otázek. Byl šéfredaktorem časopisu Vesmír a působil ve vědecké radě Centra pro teoretická studia. Ve správní radě Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové byl od roku 2002, od roku 2018 byl jejím čestným členem.

Ivan M. Havel zemřel ve věku 82 let. Jeho skon oznámil na Facebooku ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský.

„Nikdy nikomu neodmítl pomoc. Vždy se s ním dalo mluvit o sebenezvyklejších tématech,“ pamatuje si ho Žantovský „Byl nenápadně, ale naprosto principiálně občansky angažovaný,“ dodává s tím, že třeba pomáhal s řadou projektů Knihovny a nikdy netoužil po uznání.

Vyzdvihl jeho jedinečné myšlenkové schopnosti i erudici. „Vždy je třeba přemýšlet dál,“ říkával.

Ivan Miloš Havel se narodil v zámožné pražské rodině stavebního podnikatele Václava Miloše Havla, spolumajitele Podniků bratří Havlů, pod které patřily například pražský palác Lucerna a Barrandovské terasy. Spolu se starším bratrem Václavem, pozdějším dramatikem, který se po pádu komunistického režimu stal prezidentem republiky, vyrůstali v prostředí ovlivněném duchem prvorepublikové inteligence, dětství trávili převážně na usedlosti Havlov na Tišnovsku.

Velký vliv na ně měl kromě matky, rozené Vavrečkové, i dědeček Hugo Vavrečka, bývalý diplomat, národohospodář a jeden z ředitelů Baťových závodů. Jeho otec vybudoval Barrandov, strýc byl filmovým podnikatelem a druhý dědeček Vácslav Havel postavil pražský palác Lucerna.

Po komunistickém puči rodina přišla o většinu majetku a oba bratři jako „buržoazní synkové“ měli ztížený přístup ke vzdělání. „Já jsem měl ve škole vždy jedničky, jenže na gymnázium mě pro můj třídní původ odmítli nebo nesměli vzít, stejně jako bratra. Tak jsem vstoupil do učení na jemného mechanika. Matka se nevzdala a vybrečela mi možnost chodit současně na večerní gymnázium… Maturoval jsem na samé jedničky, ale na vysokou jsem zase nemohl,“ vzpomínal později.

Celý článek najdete zde.

Foto © archiv ČTK, Vít Šimánek, Zdroj: web ČT24

„Přáli bychom si, aby právo na důstojnou existenci měli i ti, kteří žijí s postižením nebo duševní nemocí, lidé opuštění a staří, ti, kteří mají jinou barvu pleti nebo jiný způsob života, ti, kteří se ocitli v nouzi nebo je zastihla zákeřná nemoc.“ Olga Havlová
Zelená linka +420 800 111 010 | Telefon: +420 224 216 883 | E-mail: vdv@vdv.cz | Sledujte nás na FACEBOOKu
Podporují nás
Mediální partneři:
Odběr novinek

Zadejte prosím e-mailovou adresu pro zasílání aktuálních informací: