Jméno paní Diany Sternbergové (plným jménem Franzisky Diany Phipps Sternbergové) je nerozlučně spjato s Výborem dobré vůle – Nadací Olgy Havlové. Spolu s Olgou Havlovou stála u samotného zrodu organizace. „Svou šlechetnou pomocí velmi významně přispěla k uskutečnění řady dobročinných projektů a pomohla tak bezpočtu potřebným lidem,“ uvedla ředitelka nadace Monika Granja.
Diana Sternbergová se narodila roku 1936 ve Vídni, ale už po pěti dnech s matkou Cecílií odjela do Častolovic. V zámku žila do druhé světové války, kdy majetek zkonfiskovali nacisté. Do Častolovic se vrátila po válce. V roce 1948 odešla s rodiči do exilu. Usadili se v Kalifornii a posléze na Jamajce. V roce 1957 se vdala za Američana Harryho Phippse, kterého poznala během svého pobytu v Evropě. Její manžel po šesti letech manželství umírá. S matkou a dcerou Alexandrou se poté přestěhovala do Anglie, kde se prosadila jako bytová architektka. Ve Spojených státech vydala knihu o bytové architektuře, která se stala bestsellerem. Po Sametové revoluci se podílela i na přestavbách interiérů Pražského hradu a zámku v Lánech. V zámku Častolovicích, který získala zpět v restituci, žila od roku 1992.
S paní Olgou Havlovou se Diana Sternbergová poprvé viděla v roce 1988. Byla tehdy v Praze se skupinou z Helsinského výboru a šli na návštěvu k Havlům. Opakovaně na tu chvíli vzpomínala: „Šli jsme po schodech tiše a ve tmě, aby naše přítomnost nikoho neohrozila. Když jsme byli na půl cestě krkolomného stoupání, rozzářilo se celé schodiště. Na podestě stála krásná žena a ptala se: Proč chodíte ve tmě, neumíte si rozsvítit? A to byla pro mne Olga Havlová. Věcná a logická, chytrá, nesentimentální a vtipná.“
Přátelství obou žen začalo v červnu 1989 na Hrádečku, kam přijeli s přáteli Haroldem Pinterem a jeho ženou navštívit Václava Havla v domácím vězení. Olga a Diana spolu začaly později jezdit po sociálních ústavech a zdravotních zařízeních a snažily se pomáhat lidem, kteří tam žili jako odložení, bez spojení se životem a s lidmi za zdmi těchto zařízení. Nejhorší pro ně byly ústavy plné starých lidí a domovy dětí, kteří tam byli uzavření. Pomáhaly jim ještě před tím, než formálně vznikl Výbor dobré vůle.
Po boku Výboru dobré vůle prožila Diana Sternbergová celé čtvrtstoletí jako členka správní rady nadace. Podílela se na založení jeho sesterských organizací v Anglii a USA. K lidem ve vedení nadace vždy chovala veliký respekt. Osobně se cítila vinna, že neuměla více dodržet Olžin vzor, že se dozvídala o těch, kteří potřebují pomoc, jenom přes papíry a nechodila se s nimi setkávat a povídat si. „To je chyba mého charakteru – stydím se, že neumím být veřejná. Olga Havlová tím také trpěla, ale kvůli své pozici musela být více disciplinovaná,“ vysvětlovala paní Diana.
O charitě obecně měla paní Diana velmi dobré povědomí. Charitu v Americe považovala za velmi solidní, srdečnou. Američany viděla jako lidi s velmi dobrým srdcem, kteří se ale zároveň snaží být společensky viditelní a nemalou roli hraje i daňové zvýhodnění daru. Když se nastěhovala do Londýna, poznala charitu jiného druhu. „Více se dělá, méně se o tom mluví. Měla jsem kamarádku, která chodila celý život jednou týdně navštěvovat vězně a povídat si s nimi. Jiné ženy chodí do nemocnic – říká se jim „book ladies“ – a vezou s sebou kočárek s malou knihovnou. Nemocní si buď vyberou knížku, nebo jim „book lady“ vybranou knihu čte. Nedá se říci, která činnost je důležitější. Každá pomoc je dobrá,“ konstatovala paní Diana. Těšilo ji, že se přístup k charitě v Čechách se postupně zlepšuje. Velké pochopení měla pro lidi utíkající z nebezpečí svého domova. Připomínala přitom pomoc poskytnutou v jiných zemích Čechoslovákům, kteří emigrovali.
Na rodovém zámku v Častolovicích paní Diana pravidelně přijímala děti z Nadace Slunce, na jejíž otevření v roce 1991 ji vzala Olga Havlová. Měla je ráda a doufala, že je to oboustranné. Vždy se velmi těšila na jejich návštěvu. „Tancuje se, zpívá, máme klauny a hodně jídla. Je veselo,“ popisovala setkání s dětmi paní Diana. Velmi obdivovala práci ředitelky nadace doktorky Blanky Dvořákové. Připisovala jí zásluhu, že její „děti‘‘ s kombinovanými vadami kráčí životem bez vědomí svého handicapu. Spolupracovala také s azylovým domem pro rodiče s dětmi v nedalekém Kostelci. Pro handicapované návštěvníky pořídila na zámku schodolez a vymyslela též prohlídky pro nevidomé s možností všeho se dotýkat.
Diana Sternbergová milovala literaturu a hudbu, říkala, že bez ní nemůže být. Pozitivní energií ji naplňovala příroda. V Častolovicích vybudovala mini zoo, voliéry pro ptáky, útulek pro nemocné labutě, založila růžovou a vodní zahradu, zasadila nové stromy pro budoucnost zámeckého parku, který se těší velké oblibě návštěvníků.
V roce 2015 ukončila Diana Sternbergová své aktivní působení ve Výboru dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové. Stáhla se do ústraní, velkorysými dary však podporovala jeho činnost i nadále. Zemřela 31. července 2024 dvě minuty před půlnocí ve vídeňské nemocnici v úzkém kruhu své rodiny.
Čerpáno z rozhovorů pro časopis Dobré zprávy Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové:
1/ „Dobrovolně pomáhat je samozřejmost,“ tvrdí Diana Phipps (č. 4/2009), autorka rozhovoru Irena Šatavová
2/ Žena, která málo mluví a hodně dělá: Diana Sternbergová (č. 3/2015), autorka rozhovoru Irena Šatavová
