Recenze Terezie Pokorné dokumentu OLGA. Celovečerní dokumentární film Miroslava Janka Olga (prem. 13. 5. 2014) má obdobné vlastnosti jako jeho hlavní postava.

Je neokázalý, nepatetický, střízlivý a věcný, a přitom zdaleka ne chladný. Je přímý a zřetelný, ale má svá tajemství a hloubky. Není nabubřelý a povýšený, zato seběvědomý a důstojný. Působí spontánně, umí vytvořit atmosféru důvěrnosti a sounáležitosti , ale budí respekt. Je chytrý, energický, radostný a mimořádně posilující. Na první pohled je nenápadný a neefektní, ve skutečnosti filmařsky důvtipný a důmyslný. Má lehkost, ale zároveň je pevný, výpovědí a smyslem podstatný. Má svůj styl, v nepovrchním smyslu slova. Ví, co chce, a zřetelně to naplňuje. Je neúhybně svůj, ale nepotřebuje to křičet, nedělá vše pro to, aby byl v centru pozornosti. Nikomu se nepodbízí a pro leckoho není stravitelný. Je nezaměnitelný, nemůže zapadnout do řady jiných. Lze se divit, že se nad ním nejeden recenzent ošívá a že při repríze jsem v kině byla skoro sama? Těžko, takové úměry se ve světě, ve kterém žijeme, staly takřka pravidlem.

Celý článek na Revolver revue