V roce 2018 u příležitosti nedožitých 85. narozenin Olgy Havlové byl v Příchovicích, stejně jako na dalších 84 místech v Česku, zasazen Strom Olgy Havlové. Po pěti letech, kdy si veřejnost připomíná 90. let od narození někdejší první dámy, se u stávajících stromů uskutečnila slavnostní setkání a nově bylo zasazeno dalších pět stromů. V Příchovicích se vzpomínková akce konala již v květnu za účasti Vlastimila Plecháče, který v roce 2018 inicioval vysazení Stromu Olgy Havlové.
Pamatujete si, jak vznikl nápad, že v Příchovicích zasadíte Strom Olgy Havlové?
Já jsem jel z nemocnice v Praze, protože dcera měla vážnou autonehodu. A bohužel v Liberci se jim to úplně nepovedlo, tak jsme jí rychle převezli do Prahy, kde byla operovaná. Měla přeražené krční obratle, hrozilo tedy, že nebude chodit.
A to jsme jeli z Prahy, už to byla pouze kontrola, a najednou jsem v rádiu slyšel, že se budou sázet Stromy Olgy Havlové k jejím nedožitých 85. narozeninám. Říkal jsem si, že to by mohlo být u nás. Napsal jsem tedy email do nadace, že bychom měli zájem vysadit strom v lesoparku. Bohužel mi bylo odpovězeno, že Strom Olgy Havlové nemůže být jen tak někde. Trochu jsem se naštval, protože podle mě je náš lesopark výjimečné místo. Ale pomohli mi kamarádi a starosta, takže u nás nakonec strom byl vysazen.
Jak po pěti letech vzpomínáte na sázení stromu?
Vzpomínám na to docela často. Třeba předevčírem jsme řešili advent a napadlo nás, že uděláme strom splněných přání. Lidé si napíšou přání, která pak dáme na strom. Když jsme sázeli Strom Olgy Havlové, tak jsme měli srdíčka, na která jsme také psali přání. A to se mi moc líbilo.
Sázeli jsme výjimečný buk Rohanův, který byl vyšlechtěný kousek od nás. Tady to panství vždy patřilo Rohanům, tak to má hezkou spojitost i s krajem.
Chodíte ke stromu ve svém volném čase?
Nedávno, když zemřela Dana Němcová, tak jsme tam dali fotku a svíčku. Když má paní Olga narozeniny, tak tam dáme kytičku. Naproti stromu je Skála Milady Horákové, takže nosíme kytičku i tam. Stejně tak se u stromu potkáváme, když má Václav Havel narozeniny nebo výročí úmrtí. Někdy zapálíme svíčku jen tak, ale někdy tam hoří, i když jí nezapálíme zrovna my. Myslím si, že tohle je tak správně. Přesně proto to bylo udělané.
Organizujete tam i oficiální akce pro širší veřejnost?
K devadesátinám Olgy Havlové jsme u Stromu organizovali setkání, na kterém zpíval sbor ZUŠ, promluvila paní ředitelka nadace a pár slov řekl i pan farář. Jednou jsme uspořádali setkání i k 17. listopadu. Jinak jsme v lesoparku měli vystavené fotografie Olgy Havlové, byla tam i výstava fotografií Milady Horákové. Prostě tam chodíme a vzpomínáme.
Máte nějakou vzpomínku na paní Olgu?
První, co mě napadne, je, že měla stejné vlasy jako moje máma. Moje máma byla prostá žena a pomáhala, když někdo přišel a neuměl si poradit nebo byl nový. To mi připomíná přesně paní Olgu. Ta chtěla pomáhat handicapovaným. To je první, co mě napadne.
Ale každý den, když si obouvám boty, tak vidím kalendář z nadace, kde je Olga s Václavem. A Olga na té fotografii kouří cigaretu. Tak každé ráno si je takhle připomenu oba dva.
Moc se mi líbilo, jak Olga pomáhala. Ona opravdu byla ženou prezidenta. Ta doba, kdy tady byli Olga a Václav Havlovi, mi připadala laskavější a milejší. Je mi líto, že tohle se vytrácí. Vzpomínám na 90. léta, kdy tady byla svoboda, kterou mám spojenou právě s Václavem a Olgou.
Autor článku: Barbora Sehnalová
Foto © Karolina Granja
