V srpnu jsem se naposledy rozloučili s Dianu Sternbergovou, spoluzakladatelku Výboru dobré vůle a blízkou spolupracovnicí Olgy Havlové. Poslední říjnový den se bude v Týnském chrámu v Praze konat rekviem za paní Dianu. Mši svatou bude od 16 hodin celebrovat a výjimečnou osobnost paní Diany připomene pomocný biskup pražský Mons. Václav Malý.
Přečtěte si, jak v aktuálním čísle nadačního časopisu Dobré zprávy vzpomínají na Dianu Sternbergovou členové správní rady Výboru dobré vůle a další osobnosti, které s ní dlouhodobě spolupracovali.
Franziska Diana Sternbergová (1936 – 2024) vstoupila 30. července tohoto roku do věčnosti v požehnaných 88 letech. Vídeňská rodačka šlechtického rodu Sternbergů prožila své dětství v Čechách. Dramatické období nacistické, pak komunistické diktatury vedly rodinu k nucené emigraci. Vztah k Československu a silné sociální cítění byly Dianě vlastní cely život. Jakmile to polistopadové poměry umožnily, kromě jiného se také podílela s Olgou Havlovou a dalšími na založení Výboru dobré vůle. Zapojila se organizačně i finančně. Občanské iniciativy pomáhat druhým nebyly za minulých režimů možné. Proto cenné zkušenosti z demokratického světa i Dianino osobní nasazení byly tak podstatné. Že založení Výboru dobré vůle byl šťastný počin, dosvědčuje skutečnost, že již pětatřicet let roste a stále účinně pomáhá potřebným.
Vojtěch Sedláček, předseda správní rady Výboru dobré vůle
Pro mě, když se řekne Diana, ozve se i Olga. Měl jsem příležitost (a štěstí) obě poznat i v těch vzrušujících dobách kolem roku 1989. Obě tak rozdílné. Olga se svojí „proletářskou“ přímostí a nekompromisními soudy a Diana se svoji staletími aristokraticky vytříbenou osobností. Přesto si byly obě velmi blízké a byla z nich cítit vzájemná úcta, respekt i vědomi toho, že jejich setkání je pro ně obě osobnostně obohacující. Ve věnování do knihy, popisující část historie jejich rodiny, mi Diana napsala (anglicky): „Přeji ti hodně štěstí na trnité cestě tvým životem.“ Součástí toho štěstí byla i ona. Díky, Diano.
Ivan Douda, člen správní rady Výboru dobré vůle
Věru je nelehký úkol popsat několika málo slovy tak zajímavou osobnost, jakou byla Diana Phipps Sternbergová. Poznala jsem ji počátkem roku 1990 jako přítelkyni Olgy Havlové a jako iniciátorku vzniku a spoluzakladatelku první dobročinné organizace v naší zemi po sametové revoluci – Výboru dobré vůle. Její role od samého počátku působení VDV byla neocenitelná – Diana přímo sršela originálními nápady, jak nově se probouzející charitativní oblast oživit, a hojně využívala i svých kontaktů v zahraničí k získávání finanční i jiné podpory. Současně se v té době i díky své profesi interiérové designerky stala neoficiální poradkyní a spolupracovnicí Olgy Havlové, která se ujala náročného úkolu zbavit interiéry Pražského hradu a zámku v Lánech nánosů předchozího režimu. Tuto roli Diana zastávala po dlouhý čas s velkým zaujetím a s energií sobě vlastni, přičemž spolu s Olgou sledovala i praktické aspekty této „očistné kúry“, zejména její úspornost (např. dekorační látky levně nakupovaly v českých textilkách a Diana i sama šila a aranžovala okenní závěsy, záclony apod.). Se stejným odhodláním, odvahou a vytrvalostí se Diana vrhla i do obnovování a zvelebování rodového majetku, při jehož dlouhotrvající restituci jsem ji právně zastupovala a měla tak možnost sledovat její neúnavnou snahu naplňovat poslání jejího rodu. Předchozím uživatelem – československou armádou zcela zdevastovaný a vyhořelý zámek Zásmuky sice nebylo možné obnovit do původní podoby, zato zámek Častolovice s nádherným parkem se stal postupem let zejména díky Dianině pracovitosti a organizačním schopnostem skvělou ukázkou, jak zacházet s kulturním dědictvím předků. Myslím si, že Diana svým životem beze zbytku naplnila rodové heslo Sternbergů a že zlatá hvězda v modrem poli nikdy nezapadne.
Elena Hornová, členka správní rady VDV
Patnáct let zpátky jsem s paní Dianou na zámku v Častolovicích dělal rozhovor do časopisu Vital, který od té doby finančně podporovala. Vyprávěla o tom, jak je tady u nás těžké najít spolehlivé lidi, a jak si proto sama natírá na zámku schody nebo vyměňuje olej ve fritéze v zámecké kuchyni, protože kuchaři na to nedbají. Diana měla smysl pro detail a odpovědnost. Nemusela se sem vracet. V Anglii, kam její rodina po únoru 1948 emigrovala, si zařídila dobrý život a práci jako bytová architektka. Přesto přišla a Častolovicím vrátila zašlou krasu. O sile a nezdolnosti rodu Sternbergů je i kniha Cesta, kterou napsala její maminka Cecilie. Jsem vděčný, že jsme se na té cestě s šarmantní a činorodou paní Dianou setkali. Bylo mi ctí.
Jiří Hrabě, ředitel Elpida, o.p.s. a šéfredaktor časopisu Vital
Když jsme obdrželi ve Slunci zprávu o tom, že nás navždy opustila naše drahá Diana Sternbergová, dlouholetá příznivkyně a podporovatelka našeho zařízení pro handicapované děti a dospělé, bylo to pro nás jako blesk z čistého nebe. Nedávno jsme jako každý rok byli v jejích milovaných Častolovicích, kam nás pravidelně zvala. Bylo to naše poslední společné setkání. Vždy jsme se na zámek těšili, prožívali jsme tam kouzelný, pohádkový den plny pohody a štěstí. Paní Diana se nám věnovala s láskou, mnohé z našich klientů oslovovala jejich jmény, trpělivě jim naslouchala a odpovídala na všechny jejich otázky. Paní Diana byla nesmírně empatická a její vztah k handicapovaným klientům byl neobyčejně opravdový. Odešla žena, kterou jsme milovali a s níž nám bylo vždy dobře. Pro svou moudrost, skromnost, upřímnost a lásku k lidem, přírodě, svému domovu a zvířatům nám zůstane nejen vzorem, ale bude navždy uložena v našich srdcích. Čest její památce!
Blanka Dvořáková, zakladatelka Nadačního fondu Slunce pro všechny
Diana Sternbergová, elegantní, originální, kreativní, vtipná, zábavná, prozíravá a nesmírně inspirativní žena. Nesmazatelně ovlivnila život mnoha lidi v České republice, Evropě i za Atlantským oceánem. S noblesou a originalitou pečovala o vztahy, prostředí, květiny nebo nábytek. Velkoryse a neokázalým způsobem přispívala ke zlepšeni života lidem v nouzi nebo lidem se zdravotním znevýhodněním, lidem kolem sebe a bez váhání zvířatům všeho druhu. Vše bez potřeby zviditelnit se, pomáhala naprosto samozřejmě. Nejraději se těšila potom zpovzdálí, nespatřena pohledem na místa, kam její podpora směřovala. Dianino neutuchající nadšení a kreativitu dnes může posoudit každý návštěvník při prohlídce zámku, minizoo a parku v Častolovicích. Rodovému sídlu vrátila duši a stvořila jeho současnou nádhernou podobu.
Gabriela Bauer, psycholožka, bývalá dlouholetá tajemnice správní rady Výboru dobré vůle
Vidím je, jak spolu sedí v lánském pokoji s brýlemi na nose skloněné nad šitím, zabrané do hovoru. Znaly se jen krátce, a měly si proto hodně co povídat. Díky jejich nápadům a pod jejich rukama se lánský zámek, znetvořený čtyřicetiletým působením komunistických papalášů, postupně proměnil v důstojné, vkusné a opravdu reprezentativní místo pro jednání hlavy státu s významnými osobnostmi a politiky. Jsem přesvědčena o tom, že Olze Havlové pomohlo pozdní přátelství s Dianou Sternbergovou nabrat dech, vydat se novým směrem a vyrovnat se tak se šokovým životním zlomem a později i s těžkou nemoci. Diana přistála na Hrádečku těsně před listopadem 1989 jakoby z jiného vesmíru. Dokonalá anglická šlechtična doprovázela svého příbuzného, knížete Schwarzenberga, a slavného dramatika Harolda Pintera. Zdálo by se, že žádné jiné světy si nemohou byt vzdálenější. Přesto se v tom našem ušmudlaném, postkomunistickém, komplikovaném za pár měsíců zabydlela. Málokdo si dnes uvědomuje, jak důležitá byla její podpora a konkrétní pomoc v prvních měsících Olgy a Václava Havlových na Hradě. Diana vnesla do jejich soukromí v hektických, napjatých týdnech teto těžké služby klid, nadhled a sebevědomí. Její laskavé rady a znalosti jim dodávaly jistotu, šetřily jejich čas i nervy. Tím, že tak významně usnadnila Olze zorientovat se v nezvykle situaci manželky hlavy státu s elegancí a důstojností, se Diana Sternbergová vlastně „zasloužila o stát“. Na takové první dámy jsme tu desetiletí nebyli zvyklí. Pro Olgu bylo od dětství samozřejmé pomáhat lidem kolem sebe, ale Dianina podpora a zkušenosti jí výrazně přispěly k tomu, že založila první charitativní organizaci v posttotalitním Československu. Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové úspěšně funguje dodnes.
Anna Freimanová, editorka Knihovny Václava Havla
