Dne 16. listopadu 2021 disidentka a čestná členka správní rady naší nadace Dana Němcová převzala čestné občanství hlavního města Prahy. Jan Bárta, bývalý ředitel organizace Letní dům, pronesl Laudatio na Danu Němcovou.

„Ženu statečnou kdo nalezne?“ ptá se autor starodávného textu jedné z knih Starého zákona, knihy Přísloví.

Jsem moc rád, že dnes se ptát, ani hledat ženu statečnou nemusíme. Přívlastek statečná ke jménu Dana Němcová mimo vší pochybnost patří.

Dana Němcová jistě není jedinou statečnou ženou na světě. Mimo vší pochybnost však také faktem zůstává, že těch méně statečných a nestatečných, ať žen, či mužů, je nás na světě většina. Proč asi? Skutečná statečnost totiž není jen chvilkovým vychýlením ze stereotypu všednosti a tedy jen jakýmsi dobrodružným či riskantním příběhem plným vzrušujících zážitků. Statečnost je postoj, který bývá zpravidla výsledkem pevného přesvědčení o nutnosti nesení osobní odpovědnosti za místo ve společnosti, navzdory aktuálnímu výkladu světa těmi, kteří jsou u moci, a kteří spíš, než tvůrčí iniciativu jedinců, potřebují k vládě slepou poslušnost mas. Statečnost Dany Němcové v normalizačních časech vycházela z její potřeby žít život v pravdě, s respektem k lidským právům neohýbaným tendenčním výkladem světa mocných. Dana to konečně sama vyjádřila, nejen před svými přáteli, několikrát docela jasně: „Nechtěla jsem, aby se mě jednou děti zeptaly, proč jsme si to všechno nechali líbit.“

Nu a nestatečná většina? Zmrtvělá strachem, snad aby obstála sama před sebou, protože sotva věřila pomluvám a lžím tehdejších oficiálních míst o hrstce statečných, označovala jejich snahy za nemoudré, neprozíravé a tedy beznadějné. „Prostě, jde o jakýsi druh politováníhodného bláznovství,“ chlácholila své zneklidnělé svědomí nestatečná většina.

Jsem si jist, že by se proti označení své statečnosti jako bláznovství Dana Němcová nikterak nebránila. Právě naopak! A tuším, že by v této souvislosti souhlasila s připomenutím ještě jednoho citátu z Bible. Tentokrát z Nového zákona, jehož autorství je připisováno Pavlovi z Tarsu. „Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé…“ Nejsem teolog a k uvedenému citátu bych sotva dokázal přidat nějaké další moudro, ale mám za to, že právě Boží bláznovství, jež k základům křesťanského vnímání světa patří, formovalo jednání Dany Němcové už od padesátých let minulého století a připravovalo ji pro statečné nesení údělu disidentky. 

Připomeňme pro úplnost, že statečnost, či bláznovství Boží ani v případě Dany Němcové neznamenalo jen riskovat ztrátu zajištěnosti, pohodlí a bezpečí. Dostavily se ztráty daleko bolestivější. Stejně jako Dana, tak ani její manžel Jiří, a následně ani jejich sedm dětí v dobách nesvobody neměli možnost pracovat podle vlastních představ, talentu a zájmů. Namísto přijímání pacientů v úhledném prostředí kliniky, brávala Dana Němcová do rukou koště a kýbl s vodou, aby zajistila to nejnutnější pro svou rodinu. Někdy v té době se pro statečnost, s jakou se postavila za pronásledované, dostala na dlouhé měsíce do kriminálu a řadu let jí život ztížilo každodenní estébácké šmírování a dohled. Není však pochyb, že právě tato doba vnesla do jejího života, jak už to tak bývá, řadu věcí pozitivních. Především pak upevnila přátelská pouta s těmi, pro něž statečnost, stejně jako v případě Dany, plynula z potřeby bojovat proti nespravedlivému řádu ve společnosti.

Statečnost takových lidí nakonec přinesla své ovoce. Sedmnáctý listopad zastihl Danu v docela prozaických přípravách na demonstraci doma v Ječné. Studentům přitom poskytla násadu od smetáku, jímž si po léta zajišťovala živobytí. Potřebovali násadu využít k nesení transparentu v průvodu na demonstraci, který přesně před dvaatřiceti lety vyrazil z Albertova na Národní, kde byl krutě rozehnán. Podařilo se. Statečnost nesená odpovědností za své místo ve světě, navzdory úšklebkům většiny nestatečných a poznámkách o bláznivém chování, vydala své plody. 

Náhlé změny a s nimi přicházející svoboda našla Danu Němcovou připravenou podílet se na změnách ve společnosti. Dana se účastnila založení Občanského fóra a přijala nabídku stát se poslankyní ve Federálním shromáždění. Nejprve ve sněmovně národů, následně ve sněmovně lidu až do roku 1992. To už byla v důchodu a mohla složit ruce v klín, ale tohle zařazení jí nebylo blízké. Když v roce 1990 založila Olga Havlová v tradici Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných Výbor dobré vůle, byla Dana Němcová při tom a dodnes zůstává aktivním členem této nadace. 

Začátkem devadesátých let došlo na Balkáně k eskalaci nepokojů a násilí. Do České republiky začaly přicházet první skupiny uprchlíků. Dana se s vervou přidala ke snahám k jejich integraci. Snad jí k aktivní pomoci uprchlíkům povzbudila vzpomínka na události podzimu roku 1938, kdy se jako sotva pětiletá musela s rodiči vydat na útěk z Hitlerem zabraného Mostu. Že se problém s uprchlíky stane za dvacet let problémem celosvětovým, určitě nevěděla, ale přesto založila Poradnu pro uprchlíky a pravidelně zajížděla do uprchlických táborů. To už jsem se občas osobně účastnil jejích cest a vnímal velmi pozitivně nejen její profesionální přístup psycholožky k lidem v nesnázích, ale především její odvahu nechat se vtáhnout do jejich životních příběhů a vnímavě jejich trápení nést.

Zdá se mi, že právě dnes, kdy proudy uprchlíků přejmenovaných pejorativně na migranty prozrazující nechuť politiků poskytnout jim základní pomoc, je statečnost Dany snahou lidem na cestě pomoci víc než příkladná.  

„Ženu statečnou kdo nalezne?“ ptá se autor starodávného textu jedné z knih Starého zákona, knihy Přísloví. My se ptát nemusíme. Dana Němcová je dnes tady s námi.

Moje občasná ranní setkávání s Danou, dříve v Ječné, dnes, když skvrna na stropě jejího pokoje nabyla katastrofických rozměrů a s každým deštěm se zvětšovala, v kuchyni útulného bytu v Bráníce, jsou motivována blízkostí našeho vidění světa. Sedáváme zpravidla u jejího stolu s biedermeierovsky vykrouženými nohami, na jehož desce nikdy nechybí káva a krabička cigaret s popelníkem. Někdy se na něm objeví květiny ve váze, rozečtená kniha a začasté něco, co je nám schopno ve chvíli tichého rozhovoru osladit život. Jistě, léta, která rychle utíkají, tělesných sil Daně Němcové nepřidávají. Nemyslím si však, že by jí ubírala na potřebě statečně s neduhy stáří bojovat ve prospěch těch, kteří jdou v jejích stopách. Postupem času pak víc, než statečnost, vnímám její chuť všelijak rozbouřený svět klidnit láskou. 

Milá Dano, raduji se, že právě dnes, v předvečer pro historii naší země významného výročí, Ti bude uděleno čestné občanství. Děkuji ti za tvou statečnost s nemizejícím bláznovstvím, jež zůstávají příkladem a snad i výzvou pro nás, tvé spoluobčany i přátele.

Foto © Simona Amiridu, Karolina Granja, Zdeněk Chrapek, archiv VDV