Olga Havlová, rozená Šplíchalová (11. 7. 1933 – 27. 1. 1996) se narodila v Praze na Žižkově do skromných poměrů velké rodiny. Jako dítě navštěvovala Milíčův dům, v jehož knihovně získala celoživotní silný vztah k literatuře. Po absolvování měšťanské školy se vyučila v Baťově továrně, kde později pracovala až do vážného pracovního úrazu levé ruky. Později se živila jako účetní, skladnice, prodavačka, vždy si ale našla dostatek času na svůj velký koníček – divadlo. Navštěvovala herecké kurzy, pracovala jako divadelní uvaděčka a dokonce vystupovala v malém pražském ochotnickém divadle.
Fotografie © Ondřej Němec
Václav Havel
S Václavem Havlem se seznámila v první polovině 50. let minulého století, v roce 1964 se za něj provdala. Sám Havel se netajil tím, že přes všechny krize a rozdílnosti (povah i rodinných poměrů) pro něj Olga mnoho znamenala. Oceňoval, jak rychle se tato zdánlivě obyčejná mladá žena zorientovala v pražském intelektuálním prostředí přelomu 50. a 60. let 20. století. Byla zpravidla první čtenářkou a kritičkou jeho esejistických i dramatických děl, velmi platnou oporou a spolupracovnicí v těžkých letech Charty 77 a spolehlivou celoživotní přítelkyní. V roce 1967 Havlovi zakoupili venkovskou usedlost v Podkrkonoší na samotě zvané Hrádeček, kde střídavě pobývali až do revolučního listopadu roku 1989.
Olga Havlová svého muže podporovala ve všech jeho aktivitách a sama se zapojila do disidentské činnosti. Po jeho odsouzení k odnětí svobody převzala Olga Havlová (spolu s Ivanem Havlem) povinnosti v samizdatové edici Expedice. Později byla sama (v souvislosti se stíháním za převoz zakázaných tiskovin) obviněna z podvracení republiky. “Člověk nesmí zabřednout do žádné sebelítosti, spíše by neměl zapomínat, že existují lidé, kteří jsou na tom hůř. Jestliže se řádové sestry starají o těžce mentálně a fyzicky postižené děti, mám za to, že nesou těžší úděl než člověk u výslechu. Pečovat o takto postižené děti znamená vynaložit více síly, obětavosti i pokory,” uvedla později v rozhovoru pro Lidové noviny.
Fotografie @ Ondřej Němec
Olga dále organizovala schůzky, distribuovala rukopisy, podílela se na činnosti Charty 77, kterou podepsala roku 1982. Spoluzaložila také samizdatový videomagazín Originální Videojournal, který obrazově dokumentoval činnost disentu a otevřeně informoval o tehdejší politické a kulturní situaci v Československu. Sama se v něm věnovala zejména ekologickým tématům.
Založení Výboru dobré vůle
Jako manželka prvního demokratického československého prezidenta od února 1948 se Olga Havlová intenzivně věnovala charitativním aktivitám. Počátkem roku 1990 založila s přáteli z Charty 77 Výbor dobré vůle, který patřil k prvním projektům tohoto druhu v Československu. V roce 1992 založila Nadaci Olgy Havlové a členové Výboru dobré vůle se stali členy její správní rady, jíž Olga předsedala. Hlavním cílem Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové (VDV) je pomáhat lidem se zdravotním postižením, lidem opuštěným a diskriminovaným v jejich začlenění do společnosti. “Náš záměr je jednoduchý – pomoc postiženým tak, aby si mohli pomoci sami. Nerozdáváme milosrdenství, ale pomoc, která lidi – často v přeneseném slova smyslu – postaví na nohy. Zatím pomáháme tam, kde je to nejvíce potřeba,” komentovala v roce 1990 charitativní poslání organizace.
Činnost nadace začala být brzy známá i v zahraničí. K pátému výročí založení Výboru dobré vůle se Olga rozhodla, že Výbor dobré vůle bude každoročně udělovat Cenu Olgy Havlové osobnosti se zdravotním znevýhodněním, která se velmi zasloužila o zlepšení podmínek života lidí s handicapem.
V roce 1991 norská nadace Stiftelsen Arets Budeie udělila Olze Havlové prestižní cenu Žena roku 1991, stejnojmenné ocenění ji o čtyři roky později udělila i Česká republika.
Fotografie @ Ondřej Němec
Poslední roky Olgy Havlové
Olga Havlová se v posledních letech svého života neúnavně věnovala vytváření podmínek pro vznik občanské společnosti. Tento odkaz ostatně zanechala i nadaci, kterou založila. V roce 1995 byla podle průzkumu veřejného mínění pokládána za nejvýznamnější ženu republiky a byla autoritou i v cizině. Olga Havlová často navštěvovala centra pro děti s kombinovanými vadami a zjišťovala, co by jim mohlo ulehčit život. Často ji bylo vidět mezi seniory a dětmi se zdravotním znevýhodněním. I její zásluhou přestali být lidé s handicapem „neslušným tématem“.
Zemřela 27. ledna 1996. Její smrt zasáhla celý národ. Pohřbena je v rodinné hrobce Havlových na pražském Vinohradském hřbitově.
V roce 1997 jí byl in memoriam propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. V roce 2010 byla Olze Havlové v místě působiště Výboru dobré vůle v Praze 1 na Senovážném náměstí 2 odhalena pamětní deska. Od roku 2012 nese jméno Olgy Havlové nová ulice v Praze 3 na Žižkově-Vackově a v její blízkosti vznikla v roce 2020 autobusová zastávka Olgy Havlové. V roce 2018 bylo při slavnostních setkáních po celé zemi vysazeno 85 Stromů Olgy Havlové na počest jejích tehdy nedožitých 85. narozenin. Nadace ve výročním roce 2023 navázala výsadbou dalších pěti stromů Olgy Havlové.